Historie svatební kytice, která symbolizuje štěstí, věčnou lásku a plodnost, je stará již mnoho staletí. Samozřejmě není kytice jako kytice…
Dříve neexistovala žádná profese floristiky či specializovaná květinářství, budoucí nevěsty tak neměly žádné profesionálně vytvořené svatební kytice, nýbrž pouze to, co se dalo momentálně použít – tedy květiny z bylin, kytici svázanou z česneku, rozkvetlé větvičky ovocných stromů a podobně.
Ačkoliv svatební kytice svou dlouholetou tradici má, s házením kytice je to už trochu jinak. Neboť se dříve nepředpokládalo, že nevěsta ještě kdy bude svatební šaty potřebovat, šaty se mohly klidně během dne roztrhat. A to doslova. Původně se totiž svobodné dívky snažily urvat kousek ze svatebních šatů nevěsty. Ten jim měl zaručit štěstí. Zajímavostí však je, že někdy dívky nečekaly ani do konce svatebního obřadu a už se na chudinku nevěstu vrhly. O “štěstí” byl zkrátka velký zájem.
Ale protože s vývojem doby se kladl větší důraz i na kvalitu a luxusní materiály, nebylo příliš vhodné tento zvyk dále praktikovat. Ještě než nevěsty přešly na házení kyticí, svobodné dívky chytaly své štěstí v podobě nevěstina podvazku. Ta, která jej chytila, mohla očekávat, že se možná do roka vdá. Podvazková tradice, ačkoliv v trochu jiné podobě, se zachovala dodnes.
A protože se ani házení podvazku příliš neuchytilo, přešlo se na házení svatební kyticí. Závěrem svatebního dne se většinou shromáždí všechny svobodné dívky za zády nevěsty. Úkolem nevěsty je hodit kytici přes své levé rameno. A na svatební veselí se může těšit ta, která chytne kytici jako první. Někdy se stává, že se slečny do chytání svatební kytice příliš neženou, naopak někdy z toho může být dokonce i nějaké to zranění – zkrátka někdy dívky chtějí kytici, ať se děje, co se děje.
