Svatební koordinátorka, Barbora Kudláčková, vystudovala střední hotelovou školu, na kterou navázala vysokoškolským vzděláním ekonomického směru. Ač se po studiu snažila najít uplatnění v ekonomické sféře, nakonec dala přednost tomu, co jí baví nejvíce, a to je organizování. Vzhledem k tomu, že její rodiče vlastní hotel na Moravě, mohla již při škole sbírat zkušeností s přípravou svateb. Jednoho dne se tak rozhodla zkusit své štěstí ve svatební agentuře, kde působila přibližně dva roky. Postupem času si však ale začala více uvědomovat, že by svatby chtěla dělat přece jen trochu jinak. A od té doby působí v Bomton weddings. A protože jako správná koordinátorka ví o organizování svateb skutečně mnoho, zeptali jsme se jí na pár informací, které by měla znát každá budoucí nevěsta…
Svatební koordinátorka je víceméně pravou rukou snoubenců, respektive nevěsty, a tak je asi důležité, aby si obě tak říkajíc “sedly”. Jaké zkušenosti s nevěstami převládají u Vás? Máte i nějaké negativní zážitky?
Díky tomu, že se vždy s nevěstou či snoubenci nezávazně sejdu, mají oba dva dostatek času promyslet si, zda si přejí zajistit přípravu svatby právě ode mě. Obecně ale platí pravidlo, že když už s nevěstou začnu probírat její přání, většinou mi začne důvěřovat, díky čemuž můžeme následně navázat spolupráci. Vždyť je to den nevěsty a já plním její požadavky a přání. Vyloženě negativní zkušenost žádnou nemám.
A kdo se častěji schází se svatební koordinátorkou? Nechávají pánové plánování svatby většinou na svých snoubenkách nebo se rádi zúčastňují předsvatebních schůzek?
Je to jak kdy. Rozhodně převažuje to, že chodí nevěsta sama. Mnohdy však hned na druhou schůzku přivede i svého snoubence. Stává se tak, že první dvě schůzky jsou víceméně totožné, neboť i ženich chce slyšet to, co jsme na prvním setkání domluvily s jeho snoubenkou.
Letos se mi například stalo, že přišel ženich, který vše zařizoval a plánoval sám. Nevěstu jsem viděla až ve svatební den. A co je nejhezčí, nevěsta, která byla pracovně velice vytížená, byla ze svatby naprosto nadšená.
Jaké svatby koordinujete nejraději? Komorní, středně velké či ty s opravdu velkým počtem hostů?
Většinou se jedná o koordinaci středních až velkých svateb. To znamená přibližně sto až tři sta svatebních hostů. Samozřejmě k nám ale jezdí i mnoho cizinců, kteří mají spíše komorní obřady. U nich nejde ani tolik o organizaci jako administrativní pomoc se zajištěním všech potřebných dokumentů. Menší svatby (okolo čtyřiceti až padesáti hostů) si však většina snoubenců zvládne zařídit sama. Ovšem některé nevěsty jsou tak zaneprázdněné, že dávají přednost spolupráci s koordinátorkou i při plánování velmi malé svatby. Ale jak říkám, převládají spíše svatby s větším počtem hostů.
Co se týče mě osobně, počet nehraje v plánování svatby až tak velkou roli, neboť s počtem hostů roste i počet koordinátorů a asistentů. Nejtěžší však je při větším počtu hostů ohlídat svatební obřad, kde přece jen rozhodují minuty a vše musí být dobře naplánováno. Nicméně vše je individuální. Rozhodujícím faktorem je rovněž lokalita. V případě, že vše probíhá na jednom místě, odpadá řada starostí spojených s přejezdem.
Jakou netradiční svatbu jste zařizovala? Nebo na kterou rozhodně nikdy nezapomenete?
Každá svatba je originální, ale pokud myslíte například svatbu v balónu, tak s takovou svatbou jsem se zatím nesetkala. Nicméně mám několik zážitků, na které jistě nikdy nezapomenu. Říká se, že na každé svatbě se zákonitě něco stane. Důležité je však se k tomu postavit čelem. Bohužel jsou i věci, které nemohu ovlivnit ani já. Jednou se mi například stalo, že do lokality, kde probíhala hostina, přivezli svatební dort, který byl okamžitě umístěn do chladícího zařízení. V té samé kuchyni se však připravoval i dezert, který byl součástí svatebního menu. Co čert ale nechtěl, servírování dezertu měl na starosti nový kuchař, který bohužel zaměnil čokoládový fondant za čokoládový cupcake a strčil jej do rozehřáté trouby. Naštěstí ale zareagovala jiná kuchařka a většinu cupcaků zachránila. Nevěsta nakonec vzala celou situaci s humorem.
A stalo se Vám někdy, že jste plánovali se snoubenci svatbu, vše bylo téměř připraveno, ale najednou přišel rozchod?
Bohužel se mi to loni stalo poprvé. Bylo to asi deset dní před svatbou. Do dnešního dne vlastně nevím, co se stalo. Jednoho dne mi zavolal ženich, že se svatba nekoná. V první chvíli jsem mu absolutně nevěřila, neboť deset dnů před svatbou bylo opravdu vše připravené. Závěrem však je, že se svatba nekonala, nicméně mě čekala spousta práce s rušením všech objednávek a podobně.
Jaká místa jsou snoubenců oblíbená? Tradiční či spíše ta netradiční?
Určitě se to liší pár od páru, ale v zásadě převládá trend, aby vše proběhlo na jednom místě. Velmi populární jsou především svatby venku. To však přináší řadů úskalí, a tak vždy máme v případě deštivého počasí připraven i plán B. Poslední dobou však upadají dříve tolik oblíbené klasické zámky.
Co všechno má svatební koordinátorka na starosti v případě, že chceme, aby nám pomohla s celým svatebním dnem – tedy od svatebního obřadu až po večerní oslavu.
Pokud se zaměříme přímo na činnost svatební koordinátorky, ta spadá až do svatebního dne. Většina práce je však součástí předsvatebních příprav. Pokud jde ale o samotný den “D”, vždy je připraven harmonogram, kde se samozřejmě hned od začátku počítá s určitými odchylkami. Ráno začíná vždy tím, že zkontroluji nevěstu – zda je na správném místě a v dobré náladě (směje se). Zde hlídám, jestli přijel fotograf, vizážistka, kadeřnice a podobně. Poté je třeba kontrolovat jednotlivé dodavatele – floristy, catering, místo svatebního obřadu i hostiny atd. Předávám zasedací pořádek, který rovněž umístím na dobře viditelném místě. Jakmile je vše zkontrolováno, jdu opět za nevěstou a seznámím ji s tím, jak bude obřad probíhat. Pak už jen vše doladím s kapelou, usadím svatební hosty a obřad může začít. Následují gratulace, společné fotografování a přesun na svatební hostinu. Po svatební hostině většinou probíhá focení novomanželů, zatímco svatební hosté mají chvilku klidu po slavnostním obědě. No a pak už to záleží na konkrétních přáních snoubenců, jaký program si pro volnou zábavu zvolili. Má práce ve svatební den většinou končí prvním novomanželským tancem, někdy však ještě chtějí rozdělit výslužky, zajistit odvoz hostů a podobně. Svatebním dnem však naše práce nekončí. Poslední fází je předání svatebních fotografií a konečné doúčtování. Naše agentura má totiž celkovou kalkulaci rozdělenou do tří částí, přičemž ta poslední je až po zajištění všeho, co bylo předem domluveno.
Jak dlouho dopředu je nejideálnější začít svatbu zařizovat? Odvíjí se to například od počtu hostů?
Některé publikace uvádí, že svatební přípravy by měly být minimálně rok dopředu. S tímto názorem já úplně nesouhlasím. Rok je velice dlouhá doba, za kterou se toho může ještě mnoho stát. Za mě tedy stačí na přípravu svatebního dne přibližně čtyři měsíce. Svatba se dá samozřejmě ale zařídit i za měsíc. Vše je zcela individuální. Pokud si zvolíte lokalitu, která je velice žádaná či naopak není pro svatby určená, je dobré začít se zařizováním co nejdříve.
Mnozí snoubenci si řeknou, že svatební koordinátorka je především další položkou ve svatebním rozpočtu a tyto prostředky mohou investovat do něčeho jiného…jak se díváte na takový názor Vy?
Dle mého názoru už při třiceti osob je na zvážení, zda nevyužít služeb koordinátorky. Někdy má nevěsta například organizačně nadanou svědkyni, která ač může s přípravami velice pomoci, svatbu si bohužel neužije, neboť bude pořád ve střehu. Nemluvě o tom, když má svatbu na starosti sama nevěsta. Vždyť kdo by chtěl ve svůj svatební den řešit, zda má kapela dostatečně dlouhou prodlužku či zda všichni svatební hosté dostali svou výslužku.
Ano ovšem, je to náklad navíc. Pokud se však jedná pouze o koordinaci samotného svatebního dne, nejedná se o nijak závratnou částku. Samozřejmě v případě, že snoubenci chtějí naplánovat kompletní svatbu, jedná se o finančně náročnější službu.
Mohu si dovolit jednu osobní otázku – jste vdaná? A kdo Vám popřípadě pomáhal organizovat svatbu? Využila jste služeb svatební koordinátorky?
Ano, vdávala jsem se loni v září a jak se říká: “kovářova kobyla chodí bosa”. Ač mi měla původně pomáhat má bývalá kolegyně, nakonec onemocněla. Na svatbu jsem si vzala asistentku, která však byla naprostým nováčkem. I když jsem si svatbu opravdu užila a ona mi pomohla s velkým množstvím věcí, po zhodnocení z profesionálního hlediska vím, že tam bylo mnoho věcí špatně. I to je jeden z důvodů, proč říkám, že svatební koordinátorka má vážně smysl.
Většina lidí si řekne, že povolání svatební koordinátorky je v podstatě samá zábava, na svatbu se každý (většinou) těší…
Samozřejmě se na každou svatbu těším. Ale popravdě o zábavě nemůže být moc řeč. Svatba se rovná hromada starostí a velký závazek, který mám vůči snoubencům, kteří mi naprosto důvěřují. Každá svatba je pro mě velkou zodpovědností ale zároveň i výzvou. Odměnou mi pak jsou spokojené výrazy novomanželů.
Najde se však něco, co se vám na této profesi nelíbí?
Obecně nelze říci, co je nejtěžší nebo co se mi nelíbí. Mezi ty nudné části patří například administrativa – zařizování potřebných dokumentů a podobně. A pak, že mě hrozně bolí nohy (směje se).
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.
KONTAKT
Bomton Weddings
Ing. Barbora Kudláčková
