V Česku je nespočet svatební fotograf. Jeden můj kolega dokonce odvážně tvrdí, že je u nás na počet obyvatel největší procento svatebních fotografů na světě. Já tomu věřím. Čím to je? Ještě nedávno tomu tak nebylo, v každém městě bylo jen pár fotografů, kteří byli měsíce dopředu obsazení a považovali si velké úcty. Ke změně přispělo několik faktorů. Prvním z nich bylo zaškatulkování fotografie do volné živnosti. Dnes už nemusíte mít vystudovanou školu, nemusíte mít praxi, prostě stačí zajít na živnostenský úřad a druhý den už o sobě můžete tvrdit, že jste profesionální svatební fotograf a na Facebooku slavnostně vyvěsit ono posvátné „Karel Novák Photography“. Dalším faktorem je dostupnost techniky, profesionální digitální zrcadlovky jsou víc a víc dostupné skutečně všem a i s poloamatérskými digitály se dá zahrát poměrně veselé a úspěšné divadlo. A poslední a asi nejdůležitější faktor: spokojíme se s průměrem, hlavně když je dobrá svíčková!
První dva důvody jsou tedy asi jasné. Co ale autor myslí tím průměrem? Pořád je u nás stále hodně novomanželů, kterým prostě stačí průměrné fotky. Pokud je tam černobílá fotka s červenou růžičkou a prstýnky pro babičku, tak je vše v pořádku. Navíc takový fotograf není drahý, vezmeme ho a budeme spokojení. Všichni. Utrácet se přece má za pití a dobrou muziku, ne? Základem každé správné svatby je totiž pořádně nadupaná kapela! Tím se tu ale vytváří dokonale živná půda pro tzv. „starou školu“, fotografy bez inovativního myšlení, kteří pracují stylem „přijdu, nafotím, dám svíčkovou a odejdu“, zkrátka do toho nedávají nic navíc.
Krásné barvy, to je základ!
No a pak jsou tu lidé, kteří prostě milují krásné barvičky. Fotograf, který má krásně barevné fotky je ale drahý. Jenže snoubencům se prostě jeho fotky líbí, všichni jejich kamarádi jim říkají, že jsou skvělé. Navíc ho před rokem měla na svatbě kolegyně z práce nevěsty a tak nevěsta samozřejmě nemůže mít nikoho jiného, nedejbože levnějšího. To by byla hrůza, ta ostuda, ty pohledy… A tak snoubenci přišetří a budou mít své vysněné krásně barevné fotky. Pod rouškou vrstev Photoshopu se však jaksi ztrácí to podstatné, tím je atmosféra a přirozenost. Tito fotografové zvládli postproces, mají skvělého obchodního ducha, hodně kamarádů v řemesle, do kterého jen neradi pouští konkurenci ale prostě neumí fotit, jejich fotkám chybí „duše“. A tak jsme pořád u průměru, i když jsme si připlatili.
Najednou ale zjišťujeme, že to není jen o ceně. Drahé neznamená kvalitní a levné neznamená nekvalitní. Pokud budete hledat, tak zjistíte, že tím velmi jemným sítem přece jen něco prošlo. Fotografů, kteří zvládli jak postproces, tak samotné fotografování a umí zachytit atmosféru svatby tu přeci jen pár je. Je jich málo ale to je v pořádku, říká se přece „dobrého pomálu“. Při výběru svatebního fotografa úplně přehlížejte místo, kde se svatba odehrává. Všichni nemají na svatbu rozpočet dva miliony. Vyberte si fotografa, který umí dokonale zachytit i svatbu v kulturáku. Pokud při brouzdání galeriemi vyvolají jeho fotky na vaší tvář úsměv, tak jste na dobré stopě. Fotky vás totiž musí bavit, musí vás vtáhnout do děje, musíte mít nutkání dívat se na další a další.
Přirozeně přirozený
A co portréty, je to křeč nebo přirozenost? Nedávno jsem se na jednom diskuzním fóru setkal s dotazem nevěsty na „fotografa, který dělá krásně přirozené fotky“ a jako ukázka tam byly tři fotky se základními třemi pózami, do kterých vás bude stylizovat každý průměrný fotograf. Dotyčná to samozřejmě netušila, z fotek totiž vyzařovala skutečně přirozenost. A to je to gró všech úspěšných svatebních fotografů. Pózy jsou u všech stejné, prostředí se sice mění ale nejdůležitější je umět navodit tu správnou atmosféru, uvolnit novomanžele a vědět, kdy zmáčknout spoušť fotoaparátu.
O autorovi
Martin Holík je dokumentární a svatební fotograf na volné noze žijící v Olomouci. Pracoval na projektech v Albánii, Palestině, Kambodži, Guatemale a dalších zemích po celém světě. Ve svých projektech se Martin věnuje převážně sociální tématice, baví jej dokumentovat život prostých lidí. Jeho práce byla prezentována v mnoha magazínech a na výstavách po celém světě. Martin je jedním ze zakládajících členů fotografického sdružení noba.collective a momentálně studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Své mnohaleté zkušenosti z dokumentární fotografie se mu daří úspěšně přenášet i do svateb, kdy se snaží do výsledných snímků dokonale přenést atmosféru svatby a místa. Jeho práci si můžete prohlédnout zde.
(PR)
