Zajímá vás, kde se vzaly svatby? Každý z nás bere svatební obřad jako samozřejmou věc, která byla, je a bude. Ale řekněte, víte, odkdy svatební rituály uskutečňují?
Dle mnoha studií, rekonstrukcí a ć vyplývá, že svatby sahají až do doby, kdy se Homo sapiens ještě pohybovali na území Afriky. Můžeme tedy konstatovat, že původ svateb sahá více než čtyřicet tisíc let do minulosti.
Zajímavostí rovněž je, že u některých afrických lovecko-sběračských kmenů se formovalo takzvané manželství “na psí knížku”. Na druhou stranu výzkumy potvrdily, že u některých kmenů byly svatby doprovázené složitými obřady.
Nicméně manželství jako instituce se vyvinulo až mnohem později. Prvotní vztah mezi muži a ženami byl založen na přežití. Tehdejší život byl těžký a vyžadoval spolupráci při zajišťování potravy, ochranou před nepříznivým počasím, obranou před predátory a lidmi. V neposlední řadě bylo základem manželství mít děti.
O uzavření manželství a tedy i výběru manželky rozhodoval celý kmen. Zajímavostí bezesporu bylo, že prvotní iniciativu nevyvinul vždy muž samotný, ale jeho otec nebo dokonce otec dívky. Vše souviselo zejména s postavením v rámci společenských vrstev. Nic neobvyklého nebylo ani to, že budoucí manželka většinou pocházela z příbuzenských vztahů nebo případně ze stejného kmene. Například v Izraeli byly dokonce sňatky s jinými národy přísně zakázány. V této době bylo zcela normální, že otec ženicha zaplatit otci budoucí nevěsty za to, že je dobře vychovaná a že již nebude moci vykonávat práci ve své rodině. Tato cena byla stanovena ve smlouvě.
Kolem 3000 př. n. l. se začíná manželství uzavírat coby společensko-politické spojenectví. Manželství jsou tak založena na obchodních nabídkách či mírových smlouvách. Rovněž se ve starověkých civilizacích objevují první pokusy o mnohoženství.
Co se týče například svateb ve starém Římě, slavnostní smlouvu uzavírali otcové budoucí nevěsty a ženicha. Součástí smlouvy bylo složené slibu. Symbolem předsvatební dohody byly snubní prsteny, které se nosily na hořejším článku prstu.
S rozšířením křesťanství sílí i tlak na požehnané manželství. Vztahy založené na lásce byly ovšem v tehdejší době velice vzácné. Ve skutečnosti se sňatky uzavírané z lásky objevují až od 19. století.
I ve středověké Evropě byl kladen důraz zejména na zachování a rozšíření rodinného majetku, pokračování rodu a spojení s významným rodem. V té době bylo nepřijatelné, aby se dcera provdala pod svou úroveň. Nevěsta se se svým ženichem mnohdy setkala až poté, co se rodiny domluvily na věnu a sňatku. Nyní však už neplatí věno otec ženicha ale rodina nevěsty. Bohužel se někdy stávalo, že rodina neměla dostatek prostředků na dceřino věno. Dcera tak musela mnohdy žít doma jako stará panna. Případně odešla do kláštera.
Většina kultur však nedávala ženám ve vztahu téměř žádná práva. Ženy neměly žádný majetek, nemohly dědit ani se samy právně zastupovat. V Evropě a ve Spojených státech můžeme od počátku 19. století vidět vývoj v právních předpisech. Cílem bylo především zlepšit postavení manželky. Byla zrušena práva manželů na fyzické ukáznění svých žen a došlo k liberalizaci rozvodových zákonů.
