Svatební den jednou skončí. Díky nádherným svatebním fotografiím si však můžete jeho kouzlo připomínat, kdykoli budete mít chuť. O tom, že v České republice je svatební fotografie stále ještě považována spíše za řemeslo než umění, a mnoho dalším, jsme si povídali s předním českým svatebním fotografem, Petrem Pěluchou.
Petr sám sebe charakterizuje jako samouka, který se narodil na Moravě a posledních deset let žije v Praze. Do profesionální svatební branže pronikl po studiích na Univerzitě Karlově v roce 2010. A protože se řídí heslem “že pokud člověk něco chce a dělá to naplno, tak to jde”, opustil tehdejšího zaměstnavatele a vydal se za svým snem.
V roce 2010 to tedy všechno vlastně začalo…
Ano, po promoci jsem vyfotografoval pět svateb. Jednalo se zejména o svatby kamarádů. K tomu jsem získal několik korporátních zakázek. Nicméně první rok byl náročný. Dá se sice říci, že jsem víceméně přežil na nule, ale během první zimy jsem si musel půjčit peníze od manželky, abych měl na nájem. Nicméně jsem se nechtěl vzdát, a tak jsem zkusil štěstí a zúčastnil jsem se prvního svatebního veletrhu. Díky zkušenosti z předchozího roku jsem si vytvořil představu, kolik musím další rok vydělat. Připravil jsem si proto jak business tak marketingový plán. V roce 2011 jsem fotil již během celé sezóny a celkem jsem za ten rok udělal 20 svateb. No a dnes máme kolem 35 svateb ročně, několik pre wedding fotografování pro klienty z celého světa, otevřel jsem s manželkou fotografické studio a začínáme nabízet i portrétní fotografii, jak pro naše stále klienty tak i pro nové.
Můžete nám přiblížit, jak jste se ale vůbec k fotografování dostal? Je to tak, že se Váš koníček stal zaměstnáním?
Dědeček byl architekt, a tak se dá říci, že jsem zdědil určité vnímání prostoru po něm. V roce 2001 jsem odcestoval do Londýna, kde jsem si pořídil svůj první foťák, tehdy ještě analogový. Během pobytu v Londýně jsem vyfotografoval svou “první fotografii”, kterou jsem ukázal mé známé Karen, která se o umění jako takové zajímala a ta mi řekla, že bych svůj talent neměl jen tak zahodit. To byl prvotní a velmi důležitý impuls, který mě motivoval k tomu, abych se začal učit – zejména praxí, účastnil jsem se workshopů, četl knížky, ale měl jsem například i svou výstavu v Bogotě a Tokiu.
Fotografování je krásný koníček a focení pro radost je fajn. Nicméně, postupem času jsem došel k tomu, že mne fotografování naplňuje natolik, že se mu chci věnovat naplno, že je zkrátka na čase posunout se dál. Vyřídil jsem si tedy živnost a začal nový život.
Proč právě specializace na svatební fotografii?
Na začátku jsem měl možnost vyzkoušet si spolupráci s korporátní sféru. Ten však ve mně zanechala spíše špatný zážitek. Zjistil jsem, že mnohdy stačí dodat “ok fotky” za peníze stanové kupujícím a že přílišná invence, čí osobní nasazení nehraje velkou roli. A to nebyl a není můj styl práce. Když něco dělám, tak to dělám naplno a mám radost, když to člověk ocení. I proto jsem se od korporátní sféry vzdálil a preferuji práci s lidmi.
A proč právě svatební fotografie? Možná je to tím, že pocházím z tradiční křesťanské rodiny a rodina jako taková je pro mě důležitou institucí, která má smysl. Svatbu beru jako takový “dospělácký krok” ve vývoji vztahu dvou lidí a chci, aby si lidé mohli tento jejich krásný den kdykoliv připomínat. Co si budeme povídat, ne vždy je celá svatba zcela podle představ nevěsty či ženicha. Mým úkolem je však zachytit to nejkrásnější z celého svatebního dne.
Svatby mě jednak baví a jednak je to pro mě výzva. Jak řekl jeden z kolegů – je to takový fotografický desetiboj. A protože jsem býval sportovec a desetiboj mě bavil, lze to označit za takovou paralelu toho, co jsem dřív dělal. Během svatby může člověk fotografovat od reportáže, přes makro, krajinu až po stylizovanou fashion fotografii, glamour atd. A to je úžasné! No a když chce fotograf opravdu uspět, musí být ve většině z těchto disciplín perfektní. A to všechno dohromady mě baví. Navíc je zde spousta možností co zlepšovat, ať už po stránce fotografické tak po stránce servisu, businessu či komunikace s klienty – to jsou věci, které se člověk učí každý den za pochodu.
Jak probíhá vaše příprava na focení svatebního dne?
Řekněme, že svatba bývá standardně v sobotu. Troufám si říct, že jsme již dostatečně organizovaní, a tak si v pátek bereme alespoň 3/4 dne volna. Po ránu doděláváme resty z celého týdne, pak si většinou uklidíme doma, vypereme, já si vyžehlím košile a zajdu si zasportovat. Večer si uděláme pohodičku, dáme hovězí steak, víno a nějaký film. Samozřejmě s tím, že si člověk musí zkontrolovat veškerou techniku, karty a podobně, tak aby byl i v sobotu ráno klid. Manželka připraví timeline celé svatby a jdeme spát adekvátně k tomu, kdy vstáváme, tak abychom měli alespoň osm hodin čistého spánku. V sobotu ráno si jdu ještě zaběhat, posnídáme a vyjíždí se.
Stalo se někdy, že vás zradila technika či je vždy připravena nějaká alternativa?
Tak alternativa je samozřejmě vždy. Je pravda, že mi jednou během fotografování novomanželů odešel objektiv. Pokazila se tam clona a na to se nijak nepřipravíte. Na druhou stranu má člověk k dispozici dalších x objektivů, takže novomanželé nic nepoznali a pokračovalo se dále.
A jak vypadá focení svatebního dne, respektive fotíte pouze sám?
Od roku 2011 využívám pomoc asistentek. Nechtěl jsem asistenty, a to z toho důvodu, abychom byli na svatbě vybalancovaní. Je to příjemnější, když nejdou pár fotit dva kluci:). Nicméně to samozřejmě také jde. V tuto chvíli se mnou fotí manželka, která nyní zastává roli hlavní asistentky a pomalu se učí být i druhou fotografkou.
Já osobně si svatbu moc užívám. Mohu se totiž soustředit de facto jen na jednu věc – na to, aby si novomanželé den užili a já zachytil vše v tom nejlepším světle a úhlu. Nikdy nevíte, jestli zakopne svatebčan nebo upadne číšník s dortem. Musíte být zkrátka všude, ale zároveň nesmíte rušit společnost, a to je super výzva.
Svatebním dnem však Vaše práce nekončí…co následuje?
To je pravda. Svatební den je jeden z výrazných vrcholů během celého procesu, který začíná – hledáním klienta a končí dodáním svatebního alba.
Po svatbě následuje spousta dalších kroků – vytvoření webových stránek pro klienty, editace fotografií, složení slideshow, navržení alba atd. Vše konči až předáním kompletního balíčku do rukou klienta.
Během sezóny je to dost nabité. Fotografujeme jednu svatbu za druhou a potřebujeme dodržovat určitý systém, abychom vše odevzdali v době, kdy jsme slíbili. Já osobně potřebuji vždy pár dní odstupu od svatby, abych nedělal výběr a editaci fotografií jen na základě emocí. Umění je jedna věc, nicméně preciznost a technická kvalita je povinností.
Jste mezinárodně oceněným fotografem. Můžete nám blíže popsat toto prestižní ocenění od mezinárodní asociace profesionálních svatebních fotografů (The International Society of Professional Wedding Photographers)?
V rámci celosvětové soutěže profesionálních svatebních fotografu se za poslední dva roky umístily čtyři z mých fotografií v první desítce, což je docela fajn. Výběr těch nejlepších fotografií dělá odborná porota, která vybírá z tisícovek svatebních fotografií přihlášených do soutěže od profesionálních fotografů z celého světa. Takže konkurence je obrovská:). Vždy když přijde email s takovým výsledkem, tak je to moc příjemné a zároveň je to pobídka pro další práci.
Rovněž jste lektorem svatební fotografie. Nevytváříte si tak trochu pro sebe konkurenci?
To samozřejmě ano. Konkurence je a bude pořád. Já budu rád, když bude konkurence hrát fair play a bude kvalitní. Nemám moc rád, když si lidé dostatečně neváží své práce a ostýchají se nechat si za své umění zaplatit. To je jeden z důvodů proč workshopy pořádám. Chci kolegům připomenout, že pokud se chtějí fotografií živit, musí dodržovat základní principy podnikání. Samozřejmě je věcí každého, jak to dělá, zda soutěží jen nižší a nižší cenou nebo se bude snažit zlepšovat své řemeslo i služby, aby se mohl uživit.
Spousta fotografů, kteří si řeknou, že vám svatbu nafotí za pět, deset tisíc, bohužel ničí trh a podřezávají si svou vlastní větev. A to je škoda.
Jak vaše kurzy probíhají?
Od zahraničních kolegů jsem získal mnoho zkušeností a rad, za které jsem moc rád. Workshopy jsou svým způsobem formou, jak poděkovat za to, co jsem se mohl naučit a předat tyto zkušenosti zase dále.
Svatební workshopy, které pořádám, jsou často rozděleny do dvou základních částí- praktická a teoretická, při čemž ta teoretická část vychází z mé prožité praxe. Bavíme se o marketingu fotografa, business plánu i komunikaci s klientem atd.
Vždy jsem rád pokud můj workshop pomůže třeba jen jednomu nebo dvěma fotografům být lepším a posune je to dál. A když to vezmu z druhého hlediska, když on bude lepší, tak já se budu mít od koho učit.
Ačkoliv jste lektorem, předpokládám, že ani Vy nemůžete zůstat stát na jednom místě. Kde berete inspiraci pro svůj profesionální rozvoj?
Zahraničí, online interaktivní workshopy, soutěže, časopisy, knihy, výstavy. Člověk rovněž může využít i fóra, ale já osobně dávám přednost workshopům. A pak samozřejmě přijdou i zkušenosti jiného typu – například nedávno jsem měl možnost fotit s VIP čínským hercem. Tam jsem tedy nebyl hlavní fotograf, ale fotografický agent, nicméně jsem mohl vidět v akci jiného skvělého fotografa, který se věnuje více módě, fotí celebrity a podobně. A to byl svým způsobem takový zajímavý workshop pro mne. Fotografování samotné je v podstatně “iso, čas, clona – brzda, plyn, spojka”, kdy všichni umíme řídit, ale Schumacherů je pouze pár. Fotografování je v první úrovni řemeslo, na té další je to však již umění.
Když se podíváte na svatební fotografie v minulosti a dnes – změnilo se toho hodně? Jaké jsou současné trendy?
Fotografie se neustále vyvíjí a mění. S nástupem digitálních přístrojů a nárůstem fotografů amatérů, kteří přinesli zase trochu jiný pohled na věc, se fotografie dostala na “divokou dráhu”. Ta čistá fotografie – barevná a černobílá, ta si jde svou vlastní cestou a ta tu bude navždy. K tomu se průběžně přidávají “sezónní hity” jako třeba sépiová, rámečky kolem fotografií či částečně desaturované fotografie. Samozřejmě, že fotografie se svým způsobem prolíná s módou. Obliba retro například přináší fotografie pastelových barev a tak podobně. Zkrátka vždy jsou nějaké trendy. K nám přichází často s ročním zpožděním:) Člověk se samozřejmě nechává aktuálními trendy inspirovat, nicméně já osobně se snažím vytvářet takové fotografie, které budou dobré i za deset, dvacet nebo padesát let.
Můžete poradit snoubencům, jak poznat kvalitního profesionální fotografa?
Jedním z kritérií je tvorba daného fotografa. Nejlépe je zhlédnout několik kompletních svateb z portfolia fotografa. V případě, že má blog, tak si jej určitě prohlédněte. Pomůže vám to udělat si ucelenější obrázek o jeho činnosti.
Druhé důležité kritérium je osobnost fotografa. To jak vám fotograf lidsky sedne. Fotograf je pravděpodobně jediným dodavatelem, který s vámi bude trávit celý svatební den. Bude vám nablízku od rána, kdy vylezete z postele, až do doby, kdy se vám v noci zlomí podpatek, a půjdete spát. Proto je opravdu dobré dokázat si představit, zda si s takovým člověk dokážete užít celý svatební den.
Člověk je zvyklý dělat často kompromisy, ale proč zrovna u svatby? Vždyť je to den, na který se poctivě připravujete a vše plánujete, tak proč si jej nechat pokazit někým, kým si nejste na 100% jistí. Já bych například nesnesl, kdyby mi fotograf přišel na svatbu v kostele v šortkách a hned po obřadu si šel zapálit.:)
Stalo se vám například, že jste si s někým někdy “nesedl”?
Člověk se pořád učí, a tak už má nastavené různé “filtry” tak, aby zaujal lidi, ke kterým má podvědomě blíže. Tento rok se nám ale například stalo, že jsme měli pár, který byl dle mého názoru velice fajn, vše jsme vyřešili a dohodli se, že jim svatbu budeme fotografovat. Nicméně po několika dnech se nám snoubenec ozval s tím, že chce změnit smlouvu. V několika bodech jsem mu byl ochoten vyhovět, ale pak se jeho požadavky stupňovali a pochopil jsem, že mezi námi není plná důvěra, a tak jsem raději od uzavření smlouvy odstoupil.
Když jdu totiž na svatbu, kde ze sebe vydám maximum a rozdám se tam, tak potřebuji vědět, že jsem jednak v “bezpečí” a jednak že mi klient důvěřuje a ne že mne hlídá, zda jsem vyfotil tamhle to či tamhle toho. Pokud není mezi klientem a fotografem důvěra, je velmi těžké spolupracovat.
Mám i zkušenost, kdy svatba proběhne na bázi klient – dodavatel, postupujeme podle smlouvy, dodáme servis, fotografie a rozloučíme se. Nicméně v 90 % případů překročí náš vztah s klienty běžnou pracovně-právní rovinu a vyvine se z toho něco víc, než je jen dodavatel a klient, a to je naším cílem a radostí. Přátelská atmosféra je základem a pomáhá všem ke krásnějšímu životu:)
Svatební koordinátor – ano či ne?
Pokud koordinátor ví, co dělá, co se děje a je možné se na něj bez problémů obrátit, tak je to určitě dobře. Pokud je koordinátor jen okrasou, není s to se postavit před lidi a říci, co se děje, když je potřeba atd., tak to cenu příliš nemá.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů a spokojených klientů.
Kontakt: Petr Pělucha, www.pelucha.com, blog: www.pelucha.cz
