„Ty se chceš vdávat? No jo, ty jsi ještě taková života neznalá, nezkušená…,“ uzemnila mne před nedávnem jedna známá poté, co jsem se svěřila, že svatba je pro mě důležitá. Její slova jsem si osobně nebrala – je rozvedená a ze svého patnáctiletého svazku si kromě spousty vrásek odnesla ještě antidepresiva a odpor k mužům, takže jsem jinou reakci ani čekat nemohla. Jenže já se opravdu chci vdát…
Z médií na nás neustále vyskakují články, které hodnotí výši rozvodovosti v ČR, zkoumají, co nás na svatbách láká a co naopak odpuzuje, posuzují, zda jsme na tento svazek dostatečně vyzrálí a jak se proměnilo pojetí partnerských vztahů od dob našich prarodičů… Lidé, kteří tyto články píší, jsou mnohdy odborníci z řad psychologů, psychiatrů, vztahoví koučové i pamětníci, kteří už leccos zažili. Jejich snaha je obdivuhodná, ale… Není jí až příliš?
Svatba je VAŠE věc!
Ti pozorní z vás si jistě všimli, jaké pitvě a masáži je za poslední roky podrobováno téma „partnerských vztahů“. A protože slovo, a především pak myšlenky, které jsou vkládány mezi řádky, mají obrovskou moc, my – dychtiví čtenáři – jim dříve nebo později uvěříme. Ba co víc, my si je osvojíme a začneme je používat v praxi. Výsledkem je chaos, zmatek, bourání hodnot, na kterých vztah až dosud relativně stabilně stál, hádky a tisíce otazníků.
Má rada zní: odstřihněte se od článků a studií, které se zamýšlejí nad smyslem svateb. Zvláště pak v případě, jste-li ještě svobodní a jste-li důvěřiví. Nikdo kromě vás samých za vás nemůže mluvit. Nikdo nemá právo brát vám vaše představy, ať jsou jakékoliv. Nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že svatba je přežitek. Žádný výzkum, prováděný na hrstce vyvolených, nemá právo mluvit za celé lidstvo. Svatba je zkrátka vaše věc.
Pozor byste si měli dát pouze na dva aspekty, které by v budoucnu mohly vaše manželství přivést ke zkáze…
Svatba z naivity
Vdávat se proto, abyste si pořídila krásné šaty a zorganizovala pohádkový obřad, který vám budou všichni závidět, je krok vedle, podobně jako pořídit si potomka v představě, že vám pak vaše drahá polovička jen tak neuteče. Vztah potřebuje čas k tomu, aby se vyvíjel, aby zrál, abyste navzájem poznávali své názory, radovali se s z předností a učili se milovat své chyby. Čas k tomu, abyste dospěli.
Sňatek z rozumu
Přestože žijeme v 21. stoletía naše civilizace je podle všeho vysoce na úrovni, i dnes se v mnoha zemích praktikují sňatky z rozumu. Do manželství vstupují lidé, kteří se téměř neznají, zato jejich konta jsou tučná a svatba výhodná. A pak je tu druhý extrém: páry, které se berou výhradně proto, že to cítí jako povinnost. Vůči dětem. Vůči svému věku. A tak dále. Takové svatby postrádají kouzlo a jsou smutné – stejně jak smutné bude jednou celé manželství…
Svatba je nádherný, důstojný a důležitý krok v životě každého z nás. Žijeme ve světě, v němž vládne svoboda. Myslím tím svobodu, která tu je od nepaměti. Svoboda myšlenek, svoboda rozhodování. Svatba není záležitost sociologických a psychologických výzkumů, svatba není svátečním dnem pro příbuzné. Svatba je velice intimní a zásadní krok v životě vašem a vašeho partnera.
Chcete velkou svatbu? Proč ne! Chcete se vzít tajně? Jak je libo. Neřiďte se žádnými pravidly, která se na vás zvenčí sypou. Proč byste se nemohli vzít, až se vám narodí děti? Proč byste se měli bát předsvatební smlouvy a řvát na partnera, že je sobec? Namísto obav z toho, jestli se jednou rozvedete, nebo ne, si zkuste vychutnávat přítomnost a ze článků o svatbě vybírejte výhradně pouze ty, které vás budou inspirovat. Mile inspirovat. Třeba jako články u nás na The Wedding Post ☺.
Alena Rašková
