Ačkoli se v dnešní době páry do svatby příliš neženou, je svatba tradičním obřadem, který má sice pevně dané základy, ale z větší části probíhá dle představ budoucích novomanželů. Ne vždy tomu tak ale bylo. Zajímá-li vás, jak to měli naše praprababičky a prapradědečkové se svatbou, čtěte dál.
Právní ukotvení
Věděli jste například, že civilní manželství, které známe dnes, se ustanovilo teprve v druhé polovině 19. století, a to na základě rakouského říšského zákona? Monogamní manželství však bylo církvi uznané již na konci 12. století, kdy se o to zasloužil kníže Břetislav. Smyslem manželství však bylo kromě vychovávání dětí i starání se o zachování rodu, zaopatření rodiny a vzájemná 
pomoc mezi příbuznými. Velkou roli v manželství rovněž hrálo věno. Nezřídka se tak stávalo, že svatba byla domluvená mezi rodiči. Někteří snoubenci se dokonce poznali až těsně před svatebním obřadem. Kromě finanční stránky bylo pro manželství mimo jiné důležité postavení ve společnosti a vzdělání.
Nerovné manželství
Nejen očekávání od manželství, ale i od obou z partnerů se podstatně lišila od těch dnešních. V minulosti bylo úkolem muže, aby vystupoval za rodinu, zabezpečil rodinný rozpočet a plánoval životy manželky i svých dětí. Žena pro změnu měla pečovat o rodinu a reprezentovat svého manžela. Role ženy coby rovnoprávného partnera se uzákonila až v roce 1949.
Předsvatební vyjednávání
Velkým rozdílem oproti dnešním svatbám byl i věk nevěst a ženichů. Tehdy nebylo ničím výjimečným věkové rozpětí patnáct až sedmnáct let. Zvláště na venkově se lidé brali ve velmi mladém věku. Svatbě zpravidla předcházely zásnuby, během kterých byly domluveny podmínky svatby, a to včetně svatební smlouvy a výše věna. Jakmile bylo vše vyjasněno, mohly propuknout předsvatební přípravy, které většinou trvaly okolo jednoho měsíce.
Svatební zvyklosti
Snoubenci si dříve nemuseli lámat hlavu ani s tím, kde uspořádat svatební obřad či hostinu. Vše se zpravidla konalo v místě bydliště nevěsty. Zatímco obřad proběhl v místním kostele, na svatební hostinu se hosté většinou přemístili do domu nevěstiných rodičů. Zajímavostí bezpochyby bylo i to, že nevěsta s ženichem měli pro sebe připravené dary. Zatímco nevěsta pro ženicha vlastnoručně ušila košili a kapesníček, ženich měl pro nevěstu ve svatební den připravenou svatební kytici, střevíčky a šperk.
Jak sami vidíte, s dnešními sňatky mají svatby našich praprababiček a prapradědečků jen pramálo společného. Ačkoli předsvatební vyjednávání dnes v některých případech nahradily předmanželské smlouvy, málokterá nevěsta svému nastávajícímu šije košili.
